Pracujme na sobě, změníme svět

Co pro vás znamená pracovat sám na sobě? Jste spokojeni s tím, jak a kde žijeme? Myslíte si, že to lze změnit? Všichni máme jiný příběh, jiné zkušenosti, potkávali jsme jiné lidi, zažívali různé situace a vyrůstali v jiném prostředí. A dokonce tyto situace každý z nás mohl jinak vnímat, než by je vnímal někdo jiný a vzal si z toho jedinečnou informaci do života, s kterou nějak naložil. Ten řetězec událostí a našich rozhodnutí je tak strašně dlouhý, že my sami jsme jediní, kdo ho může pochopit. Už tam někde na začátku tohoto řetězce se každému z nás vytvořil nějaký sen, cesta, po které jsme se rozhodli jít. Lidé okolo nás nám mohli být ze začátku průvodcem (rodiče), mohli nám pomoc najít směr, mohli nás motivovat, mohli nás pozitivně či negativně ovlivňovat, ale to, kým se opravdu staneme, závisí jenom na nás. Takzvaně se vymodelujeme.

Podle mě, pokud chce být člověk produktivní, je důležité věci plánovat. Člověk, který žije z hodiny na hodinu, ze dne na den a neví, co mu život přinese, těžko dosáhne svého cíle. Být připravený a mít srovnané myšlenky, s tím souvisí spousta dalších vlastností, jako je dochvilnost, spolehlivost a bystrost, nepřímo znamená, že se člověk chce neustále zlepšovat. Je to každodenní snaha některých z nás o to, aby věci šly hladce, byli jsme připravený a byl na nás spoleh. Pracovat se svými myšlenkami, chápat souvislosti a být připravený na každodenní strasti a radosti života, mít určitou sebereflexi, zdravé sebevědomí, jít neustále s dobou a učit se novým věcem, sbírat zkušenosti, měnit názory – to vše vede k moudrosti. Pokud se chceme v životě posouvat, ovlivňovat události okolo nás, je dobré trávit čas mezi lidmi se stejnými nebo podobnými názory. Trávit čas s lidmi, kteří nám dávají energii, předávají nám svůj pohled na svět, inspirují nás. Stejně tak je důležité mít vlastní hodnoty a znát svoji identitu, abychom nebyli manipulováni. Myslím si, že snažit se měnit lidi a události okolo nás je velmi těžké, někdy až nemožné. My sami se můžeme okolím inspirovat a vzít si od světa relevantní informace. Vždy ale naše podstata a to, kým chceme být a opravdu jsme, bude záviset na tom, jak sami se sebou pracujeme. Jak dobře dokážeme ovládat naše myšlenky a přesvědčení a jak s nimi poté naložíme. Co řekneme? Co uděláme? V každém z nás jsou nějaké negativní kódy, s kterými můžeme bojovat celý život. V nejlepším případě jsme si jich vědomi a snažíme se s nimi bojovat, v tom horším, tyto kódy vůbec nevnímáme nebo je přijmeme jako součást nás samotných a necháme okolí, ať s nimi bojuje za nás. Jsem toho názoru, že pokud každý z nás najde jistotu a sílu sám v sobě, budeme silní i spokojení jako společnost. Největší boj svádíme sami se sebou, každý den. A pak jsou tady ty boje s ostatními, kteří nejsou ochotni na sobě pracovat. Myslím si, že pokud každý z nás bude mít snahu zlepšovat se jako jednotlivec (a to někdy znamená udělat i krok zpět), budeme se zlepšovat i jako společnost. Za mě je nejtěžší v životě najít zlatou střední cestu. Představuji si to jako chůzi po laně nad propastí. Neustále se snažíme balancovat a vítr nás hází ze strany na stranu – z extrému do extrému. Na každém z nás je, jak moc se vychýlíme a jak dlouho půjdeme. Občas jsou zde i věci, které neovlivníme, jako je například síla větru.

A nakonec článek od Petra Casanovy, který vystihuje, co se vám tu snažím říct. "Všechny splněné sny se nacházejí za hranicí mého pohodlí. Tato jednoduchá myšlenka mi změnila život. Pochopil jsem, že abych viděl světlo, musím přečkat tmu. Abych docenil výhru, musím si projít prohrami. Abych si jednou vážil člověka, který pro mě dělá dobré věci, musím nejprve poznat pár lidí, kteří pro mě neudělají nic. A hlavně abych měl v životě sílu, musím zažít něco, co mi dá hodně zabrat. Jako kluk jsem netušil, jak důležité jsou v životě ztráty, pády, dno, samota. Jak moc mě posílí chvíle, kdy už sám nevěřím, že zvládnu ani krok navíc, a přesto ještě ten jeden udělám. Neměl jsem ponětí, jak člověku pomůže dole v pekle nepřestat jít. Že, i když to bolí, člověk z pekla nakonec vyjde. Ale ne slabší. Silnější. Poznal jsem, jak je snadné, ale taky zbytečné vinit za své neštěstí druhé. A naopak, jak je těžké, ale taky důležité dosáhnout změny v sobě. Nic není tak posilující jako dozvědět se, že zvládneš víc, než si myslíš. Pak totiž vyhraješ nad svou myslí. Pochopíš, že největší bojiště světa je právě tam. Neustále se tam perou dvě armády myšlenek – oslabujících (Nedokážu to) a posilujících (Zvládneš to)." Každý je jedinečný, ale všichni jsme lidi.